TJ Dolní Lomná

Začátky Tělovýchovné jednoty v Dolní Lomné

Pokusy o založeni TJ sahají do 60. let minulého století a jsou spjaty s osobou Josefa Waclawka, dodnes sportovce tělem i duši. Ještě jako člen TJ Třinec začal trénovat v běžeckém lyžováni první z řady později úspěšných Lomňanů – M. Čečotku, J. Krupu a E. Sikorovou. Jejich výsledky urychlily realizaci myšlenky založit vlastní TJ v Dolní Lomné. Waclawkovo sportovní nadšení naráželo na byrokracii předpisů, které se nedovedl účinně bránit, takže jsem se ujala zajištěni potřebné registrace TJ a díky diplomatickému jednání se mi podařilo úředního šimla zvládnout. Úsílí J. Waclawka bylo korunováno úspěchem, dne 13. prosince 1968 se konala ustavující schůze TJ v budově dnešního OÚ Dolní Lomná. Josef Waclawek byl zvolen předsedou a trenérem a já pokladníkem a jednatelem. Činnost TJ byla financována z dotací Okresního výboru ČSTV a také z příspěvku Obecního úřadu. Hlavním zdrojem však byl prodej na Gorolu, Národopisných slavnostech a na zábavách pořádaných naší organizací. Na těchto akcích měl nad 18 let pouze J. Waclawek a já s manželem, ostatní členové byli mladiství, a tak kontroly u stánku s alkoholem, na kterém jsme nejvíce vydělávali, byly hodně přísné.

J. Waclawelk se ujal s aktivitou jemu vlastni role trenéra. Mezi jeho svěřenkyně patřily i reprezentantky ČR Bronislava Sikorová a Milada Zdejší, k úspěšným lyžařům se řadili Josef Sikora a Bohuslav Zdejší. Já jsem v té době zajišťovala zázemí TJ, přihlášky na závody, noclehy, zasíláni výsledků, pro diplomy jsem jezdila na OV ČSTV. I taková maličkost, jako jsou startovní čísla, nebyla k sehnání, a tak jsem ta první musela ušit. Stejně trpělivě jsem vypisovala diplomy a sháněla drobné dárky, a to až do roku 1982. Na závodech pořádaných v Dolní Lomné na místě zvaném Za kanálem startovali i přátelé z Jistebné a Koňakova, líhně polské lyžařské reprezentace. Jejich prostřednictvím jsme získávali materiály (lyže, vosky, technika tréninku), o kterých se i špičce lyžařů ČSR jen zdálo, a také měli možnost závodit v Polsku. V době propustek a podobných předpisů byl sice přechod hranice za účelem sportu nemožný, ne však pro Josefa, který měl trvalou propustku. Nosil vybaveni přes hranice a závodníci chodili lesem. Bylo to velmi riskantní a nebezpečné, ale nikdo si nebezpečí neuvědomoval a myslím si, že ani rodiče svěřenců nic netušili. Naštěstí se nikdy nic nestalo.

Mezi dlouholeté členy a úspěšné reprezentanty TJ Dolní Lomná se řadilo i pět ze sedmi bratrů Kawulokových – Alois(nejtalentovanější, byl dva roky členem střediska vrcholového sportu ČH Štrbské Pleso), Zbyšek, Stanislav, Jan a Bronislav. Do družstva se přihlásili v období, kdy se začal uskutečňovat Waclawkův záměr postavit klubovnu. Jejich otec se ujal řízení stavebních prací a oni, včetně ostatních členů, je prováděli. Na mně až do kolaudace spočívalo vyřizování dokladů a spolu s Waclawkovými příprava svačin nebo vaření guláše.

Josef Waclawek nepobíral za svou trenérskou činnost nikdy žádnou finanční odměnu, vše vykonával zcela zdarma, dokonce doprovod na závody řešil na úkor své dovolené. I já jsem v TJ pracovala dobrovolně a bezplatně. Naše cesta nebyla snadná, ale výsledky dosažené za celou dobu trvání TJ ukazuji, že byla správná, protože má své stálé pokračovatele.

Emilie Šigutová, jednatelka a pokladník v letech 1968-1982

V současností je oddíl velmi aktivní. V letním období se věnuje přespolním běhům, jízdě na kole, kolečkových lyžích a turistice. Aktivně se zúčastňuje krajských a republikových závodů. Rovněž pořádá soustředění v zahraničí.

www stránky:  www.tjdolnilomna.cz